O Líhni se mluvilo již delší dobu před vydáním, na webu autora se vedly diskuse, kdy to bude a o čem to vlastně bude. Takže se vlastně jedná o předem dostatečně propagovanou a dost očekávanou knihu. Tak tady ji máme.

Jak však jde dohromady mladá vysokoškolská asistentka, která je mimochodem kočka k pohledání, dědic mafiánského impéria, který je pro změnu geniálním vědcem, věčně zaneprázdněný komisař kriminálky, jenž má doma obvyklé problémy se ženou, a parta drsných hochů, kteří se jen tak mezi řečí flákají po Praze? Co mají společného? Žamboch to ví a umí z těchto ingrediencí namíchat vskutku lahodný drink, decentně okořeněný trochou tajemna, co se postupně přelije v čistokrevnou sci-fi.

Příběh, jak již podtitul napovídá, se odehrává v současné Praze a díky tomu se ti znalejší pražského místopisu mají šanci vydat po stopách hrdinů. Příhody hlavní hrdinky a její nové party (ke které přišla doslova jak ten slepý k houslím) se prolínají s vyšetřováním událostí, na kterých se přímo i nepřímo podílela. Do toho přichází banda neprůstřelných lumpů, o jejichžž původu a cílech toho zatím moc nevíme. Víme jen to, že jejich cílem je onen mafiánský génius a jeho výzkum. Jak a za jakou cenu se k svému cíli dostanou či spíše snaží dostat, je vedlejší – a to je informace pro milovníky soubojů, krve a případného násilí, že si taky přijdou na své.

Zde se přímo nabízí srovnání Žambocha s Kulhánkem v otázce zabíjení (většinou epizodních) postav. Přestože Žamboch v téhle knize na několika místech vysekne Kulhánkovi (maskovanému za Rulhánka) poklonu a zařadí ho na páté místo žebříčku nejbohatších osob planety s komentářem „pokud chcete být bohatí, pište knihy“, dovolím si říci, že to je spíše naopak a ty oblíbené krvavé bitky od Žambocha jsou jaksi kultivovanější a na znatelně vyšší úrovni než v kterémkoliv Kulhánkovi. Prostě Žambochovy postavy zabíjejí, protože musejí, i když se jim to nelíbí, u Kulhánka si tím nejsem zase tak jistý…

A ještě jedna poklona od autora, tentokrát jednomu z jeho nakladatelů – v knize se taky mihne jistý pan Žierny, kterého potká náš komisař v Krakatitu a ptá se ho, kdy že konečně vydá dalšího Rulhánka – no, nepřipomíná vám to něco? Chudák komisař je pak překvapen, možná i společně s čtenářem, když mu o pár kapitol dále na tomtéž místě nabídnou Líheň se slovy, že se jedná o plagiát Rulhánka. Tady smekám před Žambochem, ne všichni autoři si umějí utahovat sami ze sebe. Na druhou stranu, kniha, kterou právě držíte v ruce a která současně vystupuje v ději, to je taky zajímavá rarita. Autor pochopitelně (a vlastně již zcela očekávaně) zapracoval do příběhu i své oblíbené záležitosti, takže se mimo jiné pije dobré víno, krásné ženy (či spíše žena) se atraktivně oblékají, což je místy rozebráno až do detailu poslední krajky, a v neposlední řadě styl, jakým je Líheň napsaná, odráží i jeho zálibu v drsné škole detektivky.

Další zajímavosti je, že kniha má vlastní web, www.lihen.cz, jak jinak.

Co říci celkově o Líhni? Je to příjemně drsné čtení, které vychází z reálných a známých základů. Příběh balancuje na hranici reality a fantazie a text je, díky konzultacím s mnoha odborníky, vyladěn a vybroušen do vskutku hutného a řízného celku, ve kterém ve finále nalezneme několik paralelních příběhů, o nichž přepokládám, že se v závěru sejdou ve velkém finále.

Ale abych jen nekriticky nechválil, má to i své mouchy. Mluva drsných hochů a mafiánů mi připadá místy až moc spisovná, čekal bych trochu drsnější slang. I když nutno uznat, kde by autor k této rétorice přišel, pochybuji, že se takto mezi sebou baví vědci v Řeži… Další drobnost, která může čtenáře zmást, je použití stejného písma v komentářích pod obrázky i v textu. Tady by se hodila alespoň kurzíva, např. na str. 173 je popis delší a na první pohled vypadá, jako by měl navazovat na text.

A hlavně chyba největší – ještě není březen, kdy vyjde dokončení…. Celkově pak musím pasovat Líheň na knihu roku, letos jsem skutečně nic lepšího nečetl. Žamboch si nasadil laťku dost vysoko, takže jsem zvědav, jak tenhle příběh dokončí. Pokud vezmu v úvahu, že Líheň vznikla jako anekdota z hecu coby reakce na již zmíněného Kulhánka, musím konstatovat, že to je teda nářez, který nebude chybět v knihovně žádného sci-fipozitivního čtenáře.

Když jsem s recenzemi začínal, dal jsem si podmínku, že se budu snažit být maximálně objektivní a plný počet hvězdiček udělím jen opravdu zajímavým a výjimečným kouskům. A Líheň je právě takový exemplář. Příjemnou zábavu.