Není to tak dlouho, co Neal Asher zaujal svým Stahovačem. A je tu jeho další práce – hard sci-fi V pavučině. Nejde o přímé pokračování (i když se v textu mihne připomínka planety Spatterjay), ale pohybujeme se v přibližně témže období rozvoje lidstva, které kolonizuje a terraformuje další a další planety galaxie. Zemská bezpečnostní centrála si však jako nejvyšší umělá inteligence většinou udržuje dokonalý přehled o ostatních planetách Řádu, a dokonce i o těch mimo něj. Ovšem mimořádná událost si vyžaduje i mimořádná opatření. A tak když je teleportál na jedné z planet zničen překvapivým způsobem, do vyšetřování je nasazen agent Ian Cormac, který se už stačil stát legendou.

Děj se zpočátku skutečně rozvíjí v dimenzích akčního špionážního příběhu, protaženého do vesmíru: agent Cormac se střetává se separatistickými teroristy, jejichž vůdce ho fanaticky nenávidí. Z rejstříku zbraní a nejrůznějších chytrých vynálezů (chytrých doslova, některé mají svoje autonomní mysli) by agent 007 zezelenal závistí; ostatně právě k Bondovi vede v knize výslovný odkaz. Ale tou nejvražednější zbraní ve hře je pan Jeřáb – šílený android. Přesto se ukazuje hrozba mnohem větší, vedle níž působí separatisté jen jako obtížný hmyz. Mimozemšťan v dvojjediné podobě Draka a Tvůrce, entita nevídané energetické síly, jejíž záměry zůstávají nejasné.

Četba je to spádná a napínavá, přesto čtenář postupně zjišťuje, že nejde jen o prvoplánový dobrodružný příběh, i když i tak je možno jej číst. Každá kapitola je uvozena úryvkem z nějaké kroniky či odborné příručky a brzy zjistíme, že je zde řada skutečností z vlastního příběhu glosována s ironií, zpochybňována; zpochybněn je i samotný hrdina. Jde jen o vytváření mýtu, takový člověk nikdy nežil, tím méně skutečný je jeho nadřízený, ještě legendárnější postava starého Japonce. A aby toho nebylo málo, i zpochybňovač je zrcadlově zpochybňován, zdroj je označen jako nedůvěryhodný, ne-lidský. Přestože je civilizace řízena UI, Asherovo sdělení zní: neberte to zase tak vážně.

Vždyť agent Cormac třicet let přímo připojený k síti se musel svého připojení vzdát, aby v sobě obnovil člověka; teprve potom mohl jednat s Drakem. A pro starého Japonce, šedou eminenci v pozadí, je UI jen křemíkový trouba. Asherovi se navíc daří jakoby mimochodem poukázat na prostupnost hranice mezi vědou a filozofií a dokonce básnictvím – vynálezce teleportačního zařízení se inspiroval absurdní básní anglického básníka Edwarda Learyho. Občas najdeme něco poetiky i v Asherově textu. Řeknu-li, že mne bude další autorova kniha zajímat, platí každé písmeno.