Přestavovat Koniáše, to si myslím je vcelku zbytečné. Stejně tak považuji za zbytečné představovat jeho autora. Oba pomalu stárnou – pravda, Koniáš ve svém virtuálním světě stárne poněkud rychleji – a nabírají další životní zkušenosti. Nakladatelství Triton oprášilo kolibří formát knihy a zahájilo vydávání této (tak trochu i sběratelské) řady. Díky tomu se snad mnozí rozpomněli na své první rande, kdy v kapse trapně žmoulali podobnou drobnou knihu s poezií. Tohle má podobný rozměr, není to však romantická poezie, tohle je drsný příběh, i když nutno připustit, že nějaká ta romantika se taky najde.

Velká výhoda tohoto příběhu spočívá v relativní samostatnosti, takže čtenář neznalý předchozích příhod Koniáše nebude tápat (otázka však zní, zda se takový čtenář vůbec vyskytuje). My ostatní si vychutnáme lehce střiženou povídku, ve které nalezneme všechny atributy autorovy tvorby. Napětí, intriky, souboje a trochu té zmíněné romantiky. A pochopitelně dobré víno, zde barbarsky svařené s kořením. Vše v lehce ponurém hávu, okořeněné decentně humorem a se špetkou filozofie navrch.

Další výhodou je velikost. Rozměr knihy (8,5×9,5 cm) přímo vybízí k vložení do kapsy a ke čtení téměř kdekoliv a kdykoliv; třeba i na/po tom prvním rande, když to nedopadne dobře, nebo naopak společně, pokud se zadaří (jen pak nedávejte výsledný produkt autorovi k úhradě). Kniha má jednoduchou a vkusnou obálku, možná by si zasloužila tvrdší desky. Vzhledem k rozměru je písmo menší než obvykle, což asi některé čtenáře moc nenadchne, ale ta chvíle nepohodlí je vyvážena skutečné hutným dějem. Příběh je čtivý, překlepy, zmatky a hluchá místa se nevyskytují, ale po chvíli čtení zjistíme strašnou věc – že už to máme přečtené, tohle se fakt čte oním příslovečným jedním dechem.

Ještě že je v této sběratelské minisérii v plánu několik dalších žambochovek a doufejme snad i dalších perel. Prostě na tomto místě je třeba nakladateli vyseknout poklonu za dobrý nápad a hlavně jeho realizaci.

Je však těžké napsat recenzi na krátký příběh a přitom jej čtenáři nevyzradit, a tím ho připravit o jedinečný gurmánský zážitek, takže jen decentně o začátku a konci. Podtitul knihy, Konec vlka samotáře, je poněkud (a předpokládám, že záměrně) neurčitý a evokuje otázky typu co se mu stane, přežije, čí to bude konec.

Než se však k tomu konci dojde, je potřeba se trochu předvést, zavzpomínat na staré časy (a spočítat jizvy na těle), vybojovat několik soubojů, překvapit protivníky i sebe a hlavně ve zdraví dojít do finále. To vše Koniáš umí, jak nám autor opět předkládá k posouzení.

Stručně řečeno, tohle je kniha, nebo přesněji knížečka, pro radost. Potěšení z kolibříka bude na všech zainteresovaných stranách, autor to zjevně pro radost napsal, nakladatel se stejným pocitem vydal a čtenář si to s radostí vychutná. Vskutku delikatesa, dobrou chuť.