Patrně není nutné seznamovat českého čtenáře s Georgem Richardem Raymondem Martinem a jeho tvorbou, ověnčenou mnoha prestižními cenami a všeobecně uznávanou pro své kvality a širokou škálu žánrů a forem, které jednotlivá díla protínají. Martinova tvorba čítá krátké sci-fipovídky, z nichž některé mají lehce hororový nádech, přes novely a romány až po rozsáhlé fantasy ságy.

Od každého z těchto žánrů už v češtině vyšlo několik knih, které většinou představují to nejlepší z George Martina (například povídkové sbírky Píseň pro Lyu a Písečníci nebo fantasy sága Píseň ledu a ohně). Nicméně, protože Martin patří ke světové špičce, je stále možné najít kvalitní díla z jeho tvorby, která by měla být přeložena do češtiny a vydána. Sbírka Písně mrtvých do této kategorie rozhodně spadá a podobně jako dvě výše zmiňované povídkové sbírky je v ní zahrnuto několik prací, jež získaly několik prestižních cen.

Kniha obsahuje šest próz napsaných v 70. a 80. letech, z nichž čtyři by se daly označit za povídky a dvě za novely. Žádná z obsažených prací však nenese název Písně mrtvých. Tento název však nejlépe dokáže vystihnout ono tenké a stěží uchopitelné pojítko mezi všemi šesti prózami, které spolu nesdílejí prostředí, postavy nebo motivy. Při bližším zkoumání je však možné najít dva prvky společné pro celou knihu: touha po nedosažitelném a návraty k dávno zašlému nebo mrtvému. Všechny prózy obsahují buď jeden nebo, v případě novely Netopýři, oba výše zmíněné prvky.

Knihu otevírá povídka Opičí kúra, tragikomická hříčka s hororovým nádechem pojednávající o muži, jenž je svou touhou zhubnout dohnán k dosti drastické dietě, která mu přivodí daleko vážnější potíže, než jaké jsou většinou spjaté s podobnými procesy. Druhá povídka nazvaná Jehláci je pro změnu téměř detektivním příběhem s jednoduchou zápletkou o záhadně mizejících lidech, v němž se fantastické prvky téměř nevyskytují, nepočítáme-li nereálnost (alespoň co se týká pravděpodobnosti existence podobných událostí) zápletky a rozuzlení. Třetím příběhem je povídka Chlap z masovny, melancholicky drsný příběh o jednom obyčejném muži, snažícím se najít opravdovou lásku ve světě, kde city téměř vymizely a byly nahrazeny živočišnými pudy a bezmyšlenkovitým ukájením tužeb. V pořadí čtvrtou prózou je již zmiňovaná novela Netopýři o tajemné vesmírné lodi plující za okraj galaxie, kde se má setkat s ještě tajemnější entitou. Tato sci-fiobsahuje rovněž náznaky hororu, zejména ve střední části, která nejvíce připomíná Vetřelce a jemu podobná díla. Nejkratší částí celé knihy je předposlední povídka Nezapomenutelná melodie, která čtenáři velmi cynicky a s notnou dávkou černého humoru ukáže, že některé svazky není opravdu lehké zpřetrhat. Knihu pak uzavírá druhá novela nazvaná Proměna kůže, klasická detektivka točící se kolem lykantropie a všeho, co s tím souvisí.

I když kvalita jednotlivých děl v tomto svazku nedosahuje úrovně povídek publikovaných v předchozích povídkových sbírkách, stále si drží vyrovnanou a v porovnání s ostatní nabídkou v žánru nadprůměrnou úroveň, díky čemuž si v ní téměř každý čtenář najde něco svého. Na druhou stranu zde ale není povídka nebo novela, která by byla opravdu kvalitní a výrazně se odchylovala od standardu daného ostatními pracemi, a spíše než celá literární díla utkví v paměti silné momenty jednotlivých povídek a novel. Takových momentů a pasáží je naštěstí v knize dostatek a nejen díky nim kniha stojí za přečtení.