„…tak nám zabili Ferdinanda…,“ jak by řekl Švejk své domácí. A my bychom mohli říci – „…tak nám zabili…“ Ne, nebudu prozrazovat, kdože to v zatím posledním díle J. K. Rowlingové o Harrym Potterovi vlastně zemře. I když už má jistě většina národa tento díl přečtený, soudě podle zpráv v ostatních médiích, já přesto věřím tomu, že je ještě pár jedinců, kteří neví, co Harry zažil tentokrát. Ať třeba jde o navrátilce z Antarktidy, poustevníky a askety, nebo jenom nerozhodné intelektuály, jistě se najde jeden a ten se nechá ovlivnit tímto pokusem o recenzi. Koupit, či nekoupit? Takže vážený imaginární čtenáři, dovol mi, abych se ti pokusil to zapeklité dilema ulehčit.

Fenomén Harryho Pottera není potřeba zveličovat a ani nijak zlehčovat. Ten je daný a svědčí o něm už jen prostý prodej knih. Nehledě na to, že se zatím podle každé knihy natočil film, který zaručuje velkou sledovanost. V čem se tedy poslední díl „ Princ dvojí krve“ liší od dílů předešlých? Troufám si říci, že v dospělosti, respektive vyspělosti. A to jak samotné autorky, tak i hlavního hrdiny a jeho společníků.

J. K. Rowlingová se v psaní knihu od knihy zlepšuje a stylově vyspívá a běžnému čtenáři se jistě honí hlavou myšlenka, s čím zase přijde příště. To, že jednotlivé díly vycházejí po roce, je vlastně velmi dobrý marketingový tah. Obecenstvo za tu dobu stačí pořádně vyhládnout. A hlavní postava? Sám Harry Potter? Ten prochází pubertou. Má problémy srovnatelné s jinými teenagery, odmyslíme-li si kouzlení, samozřejmě.

Dospívá jak fyzicky, tak především psychicky. Hlavním motorem jeho činů je i nadále nenávist Vy Víte Ke Komu, ale začínají se objevovat city nejhlubší, tedy láska. A s láskou jde ruku v ruce starost o bezpečí toho druhého (jedním slovem odpovědnost). A jakmile Harry začne mít před akcí starost o to, aby nepřítel nepoužil jeho nejbližší proti němu, mohou jít celé Bradavice, včetně těch „bílých čarodějů“ do kopru. Teď babo, vlastně Brumbále, raď! No, nemá to chlapec jednoduché. Ale kdo z nás dneska má, že? Buď cesta pomsty, nebo opětovat lásku.

To, že je příběh dospělejší, má však i druhou stranu mince. Celá série o Harrym Potterovi se posouvá z celkem nevinné a bezstarostné roviny dětského čtenáře směrem k temnější straně síly -pardon, chtěl jsem říci – života téměř dospělých. Na třetí stranu i čtenáři stárnou, a tak se mohou stále ztotožňovat s hlavním hrdinou.

Suma sumárum, kniha „Princ dvojí krve“ ladně pokračuje v příběhu lásky a pomsty jednoho nezletilého kouzelníka, který pomalu, ale jistě poznává problémy dospělosti a odpovědnosti. Před jeho očima je zabit jeho přítel a ochránce (už druhý), zlo je na vzestupu a nakonec musí vyřešit velké dilema. Dospěje tím? A co bude dál? Tak tuhle otázku si určitě po dočtení také položíte. Děj je přímější než v předchozích dílech, avšak o překvapivé zvraty není nouze. Překlad je výtečný, snad jenom ta cena.

Tak co, čtenáři? Jsi rozhodnut koupit? Nebo naopak odcházíš znechucen? Mou radou na závěr je, že každé rozhodnutí s sebou nese následky, které bys měl být schopen unést. Jestli toho schopen nejsi, sáhni raději po léty prověřených klasicích.