První díl Smrtící nenávisti (hovoříme o americkém remaku) byl celkem příjemným překvapením. Dokázal zachovat atmosféru originálu, a i když nebyl tak inovativní jako americký Kruh, zaujal publikum natolik, že vznikly další dva díly. Trojka je natočena přímo pro video, což ovšem dávalo tvůrcům možnost přijít s nějakým zajímavým nápadem, kterým by příběh ozvláštnili. Nestál nad nimi nikdo z vedení studia a nediktoval jim podmínky. Měli relativně volnou ruku. A bohužel toho využili jen zčásti.

Sympatické je, že Toby Wilkins a scenárista Brad Keene navázali na minulé díly. Zčásti i kvůli rozpočtu se děj prakticky nehne z činžáku, který obývají hlavní hrdinové, což by nevadilo, kdyby se příběh odvíjel alespoň trochu jinak, než očekáváte. K čemu jsou obstojní herci, když je děj schematicky odrovnává? Jediným zpestřením je příjezd japonské dívky, ale tenhle zajímavý prvek tvůrci trestuhodně promrhali. Tedy s výjimkou finále, kdy nechali celkem zajímavě stvořit nové monstrum.

Bohužel v následující scéně, zřejmě pod vlivem nějakého záhadného záchvatu snaživosti, celý nápad s novým monstrem pohřbili a pro jistotu oživili – proti veškeré logice – i to staré.

Smrtící nenávist 3 nepatří mezi špatná pokračování. Zachraňují to především dobří herci, které je většinu filmu zábava sledovat. Problém ale je, že samotná hororová linie je ve filmu téměř zbytečná. Svým způsobem film kazí, nicméně samozřejmě není možné zapomínat, že jde o třetí díl hororové série, a tudíž se tu dvojice bílých, trhaně se pohybujících duchů musí objevit. Bohužel, bát se moc nebudete, i když je monstrum samo o sobě pořád děsivé. V kontextu celého filmu to ale moc nefunguje.