Je mnoho filmů, na kterých hned po pár minutách poznáte, že jde jednoznačně o nízkorozpočtovou podívanou. Brána do pekel je natočena na digitální kameru a její barva a určitá specifická „měkkost“ obrazu je typická pro nenáročné erotické filmy známé z televizních obrazovek.

Tomu by odpovídaly i lokace. Je jich tu jen pár, většinou interiéry a jejich studiovost místy bije do očí. Tím Brána do pekel velmi silně evokuje kategorii filmů, které jsou jen stěží koukatelné. Chybí už jen stupidní příběh a neschopní herci. Jenže ouha! Tenhle snímek dokázal to, co málokterý. Přijal nezměnitelné – digitální kamera a mizerné lokace – ale tomu ostatnímu věnoval maximální pozornost. Asi ne náhodou najdeme v titulcích hned tři režiséry.

Brána do pekel je akční horor, který se v mnohém podobá kultovní sérii Prophecy. Biblické téma přetavené do akčního vzorce a zasazené do současnosti. Zároveň tu ovšem máme inspiraci osmdesátými léty, kdy byly populární snímky, ve kterých se zdánlivě neslučitelní hrdinové spojují do fungujícího týmu. To se stane i zde.

Ninja-zabiják, staletí žijící křižák a zloděj-vrah se spojí pod duchovním vedením buddhistického mnicha, aby zastavili démony, kteří se pokoušejí otevřít bránu do pekla. Démoni okupují lidská těla, a jakmile je toto zničeno, v podobě jakési světélkující hmoty přelétnou do jiného libovolného člověka či jiného organismu. Vzhledem k tomu, že se příběh odehrává v Los Angeles, je tu lidských těl k ovládnutí habaděj. Boj je to tedy nevyrovnaný. A doba, kdy se má brána do pekel otevřít, se neodvratně blíží.

Základ příběhu i některé jeho momenty jsme už viděli v řadě jiných snímků. Na druhou stranu je tu dobře vystavěná atmosféra, která dokáže přebít i místy trochu úsměvné dialogy. Z nějakého důvodu tu prostě veškerá hluboká prohlášení o důležitosti záchrany světa nepůsobí směšně. Tím důvodem budou především herci. Jsou dobře vybraní, většinou umějí hrát a diváka pak baví jejich úsilí sledovat.

Když už přeci jenom hrozí, že se nízký rozpočet prozradí, jsou dialogy vystřídány akční scénou, která si v mnohém nezadá s těmi ze snímků o řád dražších. Jejich vyznění výborně doplňují digitální efekty. Už dlouho mě tak příjemně nepřekvapily.

Nejsou bůhvíjak úžasné, ale prostě fungují tak, jak mají. Když k tomu přičteme docela originální a v každém případě působivý vizuální styl vyprávění (mám na mysli komiksové rámečky), dostává Brána do pekel zcela jiný rozměr. Překračuje hranice své kategorie a působí zvláštně povědomě a zábavně.

Brána do pekel má svoje mouchy a řada diváků ji možná zavrhne jako příliš komiksovou a příliš fantastickou. Ale těm, co jí dají šanci, brzy dojde, že to je právě to, co ji dělá zajímavou a co umožní divákovi naladit se na stejnou vlnu a tuhle akčně dobrodružnou hororovou jízdu si užít.