(1917 – 2008)

Arthur Charles Clarke se narodil v Mineheadu (hrabství Somerset) ve Velké Británii. Za druhé světové válkysloužil u RAF jako radarový instruktor. Po jejím skončení vystudoval fyziku a matematiku na King's College v Londýně. Jeho hluboký zájem o hranice vědy byl patrný hned počátku. Dvakrát byl předsedou Britské Interplanetární Společnosti. Clarke byl téměř profesionální astronom. Stal se duchovním otcem komunikačních satelitů.

Jeho první povídka se jmenovala Loophole. V roce 1968 napsal spolu se Stanley Kubrickem scénář k filmu 2001: Vesmírná odysea. Předlohou pro tento film byla Clarkova povídka Hlídka. Později napsal knižní podobu filmu. Odysea se postupně rozrostla v trilogii.

V roce 1960 Clarke opustil psaní SF a věnoval se potápění a podmořskému výzkumu, to byl ostatně také jeden z důvodů, proč se přestěhoval na Srí Lanku. Většinu času věnoval psaní vědeckých a popularizačních článků, v čemž ho můžeme srovnávat s Asimovem. Kniha Rajské Fontány mu v roce 1980 vynesla třetího Huga (jedná se o stavbu gigantického výtahu vysokého 36 000 kilometrů). Kromě čtyř cen Hugo dostal i tři Nebuly.

Velice známá je také kniha Setkání s Rámou o obrovském mimozemském válci, který prolétá naší soustavou. Napsal mnoho povídek (u nás vyšla například sbírka Devět miliard božích jmen) a také SF romány pro děti. A. C. Clarke byl po celý život technooptimistou, zvláště ve svých knihách pro mládež navazoval na vernovský technologický přístup k psaní. Nikdy se nepřestal zajímat o vývoj vědy a viděl v něm to pozitivní, co člověku věda může přinést.