Saturnovy prstence skýtají nádhernou podívanou. Vědci vážně uvazují o tom, že je pořídí i Zemi. Vedou je k tomu ryze praktické důvody.

Vědci se zatím stále ještě nedohodli, jestli je současné oteplování klimatu jen dočasným a nevýznamným výkyvem, nebo naopak hrozivým trvalým trendem. Nemají jasno ani v tom, nakolik se na případném globálním oteplování podílí člověk a jaké následky tato změna klimatu přinese. Tyto nejasnosti jsou dobře patrné i v žánru sci-fi. Na jedné straně tu máme vizi „Vodního světa“, kde se dramaticky zvedla hladina moří a oceánů a rozsáhlé části souše se ocitly pod vodou. Na druhé straně jsou tu vize nástupu nové doby ledové tak, jak je představil katastrofický film „Den poté“. Ani jeden z „katastrofických scénářů“ nenabízí lákavé výhledy do budoucna, a tak není divu, že vědci bádají nad tím, jak případnému globálnímu oteplení – bez ohledu na jeho příčiny – zabránit.

Změny v intenzitě slunečního záření, v množství oblak v pozemské atmosféře i v koncentraci skleníkových plynů v ovzduší ve vzájemné souhře nastolovaly období, kdy bylo na Zemi mnohem tepleji i mnohem chladněji než v současnosti. Několikrát Země zamrzla doslova od pólu k pólu a proměnila se ve velkou sněhovou kouli. Jindy zase panovala na Zemi výrazně větší vedra, než na jaká si stěžujeme dnes.

Člověk založil fungování své civilizace na poměrech vládnoucích v mírném klimatu. Například zemědělství jako hlavní zdroj obživy je na těchto podmínkách existenčně závislé. I relativně mírné oteplení může proto přinést závažné obtíže. Není divu, že bychom si rádi udrželi dosavadní klima. Vyhlídky, že během několika staletí stoupnou průměrné teploty ovzduší až o 8"C, nikoho nelákají.

Americká společnost Star Technology and Research se nechala v boji s globálním oteplením inspirovat sopkami. Například výbuch filipínské sopky Pinatubo z roku 1991 vychrlil do vysokých vrstev atmosféry spoustu sopečného popílku, který zadržel sluneční svit. Průměrná teplota ovzduší na Zemi díky tomu klesla o l stupeň Celsia. Prezident společnosti Jerome Pearson nyní představil dvě varianty „umělého zastínění“ Země.

Pro první by byl použit „přírodní materiál“ pocházející bud z Měsíce, nebo z některého z asteroidů. V druhé se počítá s umělými tělesy vypuštěnými ze Země. V obou případech by byl zvolen reflexní materiál, který by odrážel co nejvíce slunečního svitu. Vytvořil by se z něj prstenec obepínající Zemi nad rovníkem. Před Sluncem by tak byla částečně chráněna nejteplejší část zemského povrchu a to by mohlo přispět k výraznému ochlazení klimatu. Vedlejším efektem by byla projasněná noční obloha. Prstenec by na noční straně Země odrážel zhruba tolik slunečního svitu jako Měsíc v úplňku.

Astronomové by si museli hledat nějaké příhodnější místo pro práci, protože noční obloha by byla v noci „přesvícená“. Firma Star Technology and Research vyšla na veřejnost s tímto plánem už v roce 2002, ale sdělovací prostředky nezaujala. A jak známo – co není v televizi, to v dnešním světě prakticky neexistuje. Nyní vědci publikovali své teorie ve vědeckém časopise Acta Astronautica a vyvolali odezvu alespoň v odborných kruzích. Je zajímavé, že se dočkali reakce i od odborníků, kteří na globální oteplování nevěří.

Například britský antropolog Benny Peiser z liverpoolské John Moores University úvodem svého komentáře zdůraznil, že podle jeho názoru nepředstavuje současný trend změny klimatu pro lidstvo žádnou výraznější hrozbu. Práci vědců ze Star Technology and Research přesto ocenil.

„Jejich stať velmi přesvědčivě ukázala, že naše velice komplexní civilizace je teoreticky i technologicky schopna řešit jakýkoli významnější problém, jenž by mohl v budoucnu díky globálním změnám klimatu nastat,“ řekl Peiser.

Na místě je samozřejmě i otázka, co to bude stát. I v tom mají vědci ze Star Technology and Research jasno. Prstenec z přírodních zdrojů by vyšel na 6000 až 200 000 miliard amerických dolarů. Pokud bychom ho chtěli vytvořit z uměle vyrobených těles, pak by stál asi 500000 miliard dolarů. Zdá se to hodně, ale zavedení pravidel tzv. kjótského protokolu, který si klade za cíl snížení produkce skleníkových plynů, stojí světovou ekonomiku ročně 150 miliard dolarů. A to ještě mnozí odborníci nejsou přesvědčeni, že takto vynaložené peníze přinesou hmatatelný efekt.