Patron bavičů. Čtverák, jenž od břitkých slov, podfuků a gagů sáhl po skutečných zbraních. Klaun, který se díky panu de Costerovi stal válečníkem. Jeho příběh by se právě v naší době neměl ztratit: vždyť našla nové pochopení pro drsné vtípky a hláškující bojovníky.

1. „Blázne bláznivý, jenž kráčíš světem, velebě věci krásné a dobré a hlouposti se směje z plna srdce… “

Pochází z moudrých smíšků vzešlých z lidu a pro lidi, tak jako Nasreddin Hodža nebo židovský vtipálek Hershele Ostropolier, který žil v 19. století na Ukrajině. Thyla známe celých pět století. Nebyl by div, kdyby za tu dobu zvetšel a unavil se. Nepřeválcoval ho zástup moderních superhrdinů z blockbusterů a komiksů?

V Německu, zemi Ulenspieglova původu, můžete navštívit památník v Kneitlingen, místě jeho údajného zrození, či jeho muzea v Möllnu, Bernburgu an der Saale a v Schöppenstedtu (tam si také pochutnáte na Enšpíglových perníčcích). Potkáte jeho sochy vytvořené avantgardními umělci: v Damme, Bruggách, Bruselu, Antverpách, Möllnu nebo Braunschweigu.

Náš zábavný hrdina se vynořil v anonymním spisku z počátku 16. století: „Ein kurtzweilig Lesen von Dyl Ulenspiegel, geboren u dem Land zu Brunwick, wie er sein leben volbracht hat“ – čili „Zábavné čtení o Thylu Ulenspiegelovi narozeném v Brunšviku, kterak si vedl v životě“. Zahrnuje 96 historek poměrně třeskutého obsahu.

V Čechách známý Enšpígl, v dolnoněmčině Dyl Ulenspiegel, německy Till Eulenspiegel, v holandštině Tijl Uilenspiegel. A Till l’espiégle čili Till šibal dokládá, jak se ve francouzštině vytvořil tenhle výraz – synonymum pro filutu – přímo z Ulenspieglova jména.

Till či Thyl je zkratkou z Thylberta, což značí „neposedný“, nebo také z Tilldricka neboli Dietricha. Šprýmařovo přízvisko znamená sovu a zrcadlo – symboly moudrosti a vtipu. Jiní jsou přesvědčeni, že správný výklad zní: „(ich bin) eulen spiegel – (jsemť) vaše zrcadlo“, které vtipálek nastavuje hlouposti, nadutosti a jiným šeredným nectnostem. Prozaičtější vysvětlení tvrdí, že rčení „ul’n spegel“ vzniklé ze slov „ulen – otřít“ a „spegel – pozadí“ se ve středověké dolnoněmčině používalo ve smyslu „polib mi řiť“ nebo ,„kálím na tebe“.

Thylovy žertovné historky a drsné vtípky, v nichž si bezostyšně střílí ze soudobých nešvarů, získaly neobyčejnou oblibu. Během několika desítek let se v překladech od latiny po polštinu rozšířily z Dolního Saska do celé západní i střední Evropy. V češtině si Thylova dobrodružství četli od druhé poloviny 16. století. Další verze přidávaly vyprávění košatost a barvy, šašku Enšpíglovi pak sympatické rysy. V současné době zaznívají Ulenspieglovy osudy ve 280 jazycích.

2. „Jaternice jsou příjemná společnost pro opuštěnou duši.“

Thyla si všiml mistr renesančního písemnictví Hans Sachs („Eulenspiegel-Fastnachtspiele“). Gerhart Hauptmann, nositel Nobelovy ceny za literaturu, na oblíbeného taškáře vzpomněl novelou ve verších „Till Eulenspiegel“ (1927). Slavného dramatika 19. století Johanna Nepomuka Nestroye inspiroval ke komedii „Enšpígl aneb Každou chvíli jiné čtveráctví“ („Eulenspiegel oder Schabernack über Schabernack“ – 1841). Hru jiného významného autora Grigorije Gorina „Thyl Ulenspiegel“ zařazují do svého repertoáru česká divadla. Stále vznikají nové dramatizace, zpracování pro mládež a loutkové hry.

Richard Strauss, král valčíků, mu věnoval symfonickou báseň „Till Eulenspiegels lustige Streiche“ – mimochodem, končí Thylovou popravou. Bělorus Jevgenij Glebov o sto let později vytvořil balet s námětem Ulenspieglových osudů. A v posledních letech (samozřejmě!) nesmí chybět muzikál.

Není to málo? Své místo si Ulenspiegel drží i v říši kreslených seriálů nejen belgické a holandské provenience. Za všechny jeho tvůrce můžeme jmenovat tak význačná jména z tohoto oboru, jako jsou Willy Vandersteen („La Révolte des gueux“ a „Fort Amsterdam“), Bob de Moor, Dino Battaglia, Robert Fuzier. Několik příběhů o šibalstvích Tilla Enšpígla vyšlo také v našem „Čtyřlístku“ (1975).

Šprýmař pronikl pochopitelně do žurnalistiky a zábavního průmyslu.

V Německu udělují nejoblíbenějším kabaretiérům a bavičům Tillovu cenu. Satirický týdeník „L’Uylenspiegel, le Journal des ébats artistiques et littéraires“ byl vydáván v Bruselu mezi lety 1856–1863. Německý satirický časopis „Der Eulenspiegel“ se objevuje na pultech už slušnou řádku let.

Směle zavítal i na akademickou půdu. Vědeckých studií, které se postavou a kulturním významem Thyla Ulenspiegla zabývají, existuje bezpočet… Např. na katedře germanistiky University Palackého v Olomouci byla v r. 2005 obhájena práce „Eulenspiegel v 19.

a 20. století“ autorky Petry KašparovéPoldau­fové.

A kromě toho podle Ulenspiegla nazvali jednu z odrůd fuchsií. Její rudofialový květ opravdu připomíná šaškovskou čepici…

3. „Takový je náš strastiplný život; slzy lidské a smích osudu.“

Jak je vidět, nezbedný bavič si zachovává aktivitu i přitažlivost. Snad je to také tím, že se vyskytuje magicky rozdělen do dvou – možná tří – postav, takže může daleko lépe bodovat. A je zcela v duchu legendárního šibala, že jde o hrdinu lehce schizofrenického.

Údajně přišel Thyl na svět v roce 1300 v obci Kneitlingen am Elm v Sasku a zemřel o padesát let později v holštýnském Möllnu; podle některých zpráv byl synem Clause Ulnspiegela a Anny Witckenové. Badatelé vypátrali, že v roce 1339 byl v podhůří Harzu vězněn pro zbojnictví drobný šlechtic, Tile z Kneitlingen (Cletlinge) se svými čtyřmi urozenými společníky; tehdy se loupežemi živilo nemálo rodů s erbem, leč bez peněz.

Zdá se také, že se příběh lapky a podvodníka spojil se životem potulného vlámského kejklíře, který zemřel již kolem roku 1300. Vědci předpokládají, že Ulenspiegel – přesněji jeho předobraz – skutečně existoval, avšak věrohodný důkaz o Thylově historickém bytí nemáme.

Enšpíglův obraz byl natolik dynamický a poutavý, že si ho vypůjčil v polovině 19. století belgický učenec a literát Charles de Coster. Z jeho tvorby žije pouze část, kterou věnoval legendám minulosti: epos o Ulenspieglovi a převyprávěné flanderské pověsti. Podobně jako Zikmund Winter, o generaci mladší český autor dnes pozapomenutý, dodržoval ve svém díle i dobový jazyk, což ovšem přístupnost textů silně omezovalo.

Vyprávění o Thylu Ulenspiegelovi si získalo popularitu, až když bylo převedeno do soudobější mluvy. Přitom vlastní struktura románu, myšlenky a vyjadřovací prostředky jsou překvapivě moderní, svěží a velmi expresivní – jako by od sepsání ani neuplynulo sto padesát let. Takto líčí de Coster finále magické svatojánské noci, kdy Ulenspiegel, toužící najít cestu k osobní odplatě a k záchraně Flander, se svou milovanou Nele pomocí čarovných drog pronikne na shromáždění duchů.

,A všichni vzkřikli: „Sláva přírodě! Ať žije Síla!“ A Ulenspiegel objal Nele.

I počal rej; rej vířivý, jako když smršť zachvátí suché listí, rej, do něhož bylo vše strženo: stromy, rostliny, motýli, nebe a země, král Jaro se svou královnou, víly květů, císaři rudných žil, vodní duchové, hrbatí trpaslíci, skalní knížata, lesní muži, světýlka, strážní duchové hvězd, statisíce hrozných brouků s oštěpy, zubatými kosami, vidlemi o sedmi zubech; závratný rej valící se prostorem, jejž vyplňoval; rej, v němž se octlo i slunce, měsíc, oběžnice, hvězdy, vítr, oblaka.‘

4. „Synu, neber nikdy člověku ani zvířeti jeho svobodu, je to nejdražší statek na tomto světě.“

Z vykutáleného kašpara Enšpígla vyrostl hrdina vášnivého eposu o Thylbertu, synkovi uhlíře Klaase. Narodil se týž den roku 1527 jako Filip II., potomek císaře Karla V., a bylo mu souzeno stát se mocnářovým protivníkem.

Příběh je důkladně dobrodružný, vzdor pečlivému zasazení do dobových reálií a respektu k historickým faktům. Ulenspiegel se v něm podobá současným antihrdinským akčním idolům. Hlavně -Thyl je lidský. Nebrání se dobrému jídlu a pití (za svého bouřlivého mládí zejména), má sice jedinou lásku, ale jde vstříc potěše milování, dělá chyby, občas prohrává, zabíjí a je zraňován.

Z nástrah a nebezpečí však jako zázrakem uniká… a nestárne. Thyl i jeho Nele zůstávají mladí. Bezstarostný posměváček, trochu cynický filuta, větroplach a blázínek, který pobíhal po celém Nizozemí, se mění, jak v dobrých Flandrech přituhuje.

Sváry mezi protestanty a katolíky, obrazoborecké bouře, zvůle mocných, hony na čarodějnice a kacíře, krutovláda, zlo a nenávist. Když císař Karel V. abdikoval a předal vládu nad tehdejším Nizozemím svému synu, ortodoxnímu katolíku Filipovi, rozpoutala se ničivá protireformační vlna.

Tylův otec bez viny shoří na hranici. Kathelin, Thylova kmotra a matka Nele, je souzena jako čarodějnice a přijde o rozum. Klaasova vdova Soetkin a její syn Ulenspiegel se ocitají bez prostředků, kvůli zlovolnému udání jsou vydáni útrpnému právu. Soetkin na následky mučení umírá, a Thyl zůstává sám. Na šíji mu visí váček z rudočerné tkaniny, do něhož uschoval zuhelnatělé srdce svého otce – Ulenspiegel cítí, jak se při všech krutostech a zločinech kolem, ať už je páchá kdokoliv, popel mrtvého ozývá, bije na synově hrudi a vede ho k zápasu proti bezpráví.

V odezvu na španělskou represi vypuká v Nizozemí revoluce, jejíž hybnou silou jsou oddíly gézů, „žebráků“. Na svých čapkách nosí půlměsíc s nápisem: raději sloužit Turku nežli papeži. Lesní gézové na jihu, mořští na severu… K nim se přidává Ulenspiegel a jeho objemný, dobrácký přítel Lamme, přezdívaný Hodný žok – Goedzak.

Zdálo by se, že karty jsou rozdány: tady dobří, na druhé straně padouši. Ale de Coster se mistrně vyhýbá černobílému náhledu i sentimentalitě. I pro nejzápornější z postav nachází stín odpuštění, ty kladné dokáže realisticky zobrazit. Ani revoltující Nizozemci nejsou figurkami z kalendáře. Thyl se ocitne pod šibenicí, když protestuje proti surovému povraždění zajatých mnichů… Nevyplácí se být svůj, mít svědomí a prosazovat spravedlnost!

Jak v ohni války a zášti hledat smír, pravdu a naději? Ani nadpřirozené síly nedokáží napravit to, na co mají vliv lidé – a politické dohody. Mnohé by potěšilo, kdyby mohli rebela Ulenspiegla, proslulého géze, konečně šoupnout do hrobu!

„Myslíte, že lze pohřbít Ulenspiegela, ducha, a Nele, srdce Flanderska, naší matky? I ona může usnout, nikdy však umřít!“ Odešel s ní, zpívaje svoji šestou píseň; ale nikdo neví, kde zpíval svou poslední.‘

---

Ať to bylo kdekoliv, změnil se v symboly: v letech I. světové války představoval svobodu Belgie, za nacistické okupace ztělesňoval národní odboj. Dnes – v poněkud anarchistické podobě – je nositelem ideje lidské rovnosti, tolerance a práva na důstojný život…

Výběr z odkazů:

Charles Théodore Henri de Coster: Pověst o Ulenspieglovi a Lammu Goedzakovi a jejich hrdinských, veselých a slavných příhodách v zemi flanderské a jinde. Přel. Marie Kornelová. Praha : Odeon, 1979.
(Českých vydání v různých překladech a úpravách existuje půl druhé desítky.)
Christa Wolfová – Gerhard Wolf: Till Eulenspiegel. In: Příběhy pravdivě pomyslné. Praha : Mladá fronta, 1984.
http://gutenber­g.spiegel.de/bo­te/eulensp g/eulenspg.htm
http://www.eu­lenwelt.de/in­teressantes_e ulenspiegel.htm

---

Charles-Théodore-Henri de Coster (1827–1879)

Spoluvydavatel revue „Uylenspiegel“ byl uznávaným znalcem starší francouzské literatury, francouzštiny a dějin 16. století. V r. 1857 vydal svěží „Flanderské legendy“, které tematicky a jazykově předjímaly jeho stěžejní dílo. Na románu „La légende et les aventures héroeques, joyeuses et glorieuses d’Ulenspiegel et de Lamme Goedzak au pays des Flandres“ (1868), zachycujícím zápas proti španělské nadvládě, pracoval dvanáct let. V „Pověsti o Ulenspieglovi“ autor výstižně zachytil dobovou atmosféru a historická fakta, jen kašpara Thyla Ulenspiegela povýšil na mytického hrdinu národního odboje. Podobně český spisovatel František Kupka proměnil šaška pověstí v heroického poutníka, když psal „Palečkův smích a pláč“. „Ulenspiegel“ i „Paleček“ přitom plným právem náleží do sféry historické fantasy.

---

Vlámsko neboli Flandry

V genech Vlámů se mísí keltská a germánská krev; tím jsou nám blízcí, stejně tak znakem své země, v němž se tyčí lev podobný českému, a jejími osudy. Odehrávaly se v rámci spletité historie Nizozemska -kdysi zahrnovalo Benelux i část severofrancouzského území – do níž zasahovala také řeka Šelda: křížíc Nizozemí, tvořila hranici mezi Francií a Svatou říší římskou. Flandry bývaly mocným a bohatým lénem Francie, pak patřily k dědictví Burgundska. Když v roce 1477 poslední burgundský vévoda Karel Smělý zahynul v bitvě, Flandry připadly Habsburkům. V průběhu dramatických dějinných zvratů se původní historický region vévodství Flandry roztříštil mezi dnešní západní Belgii, jihozápadní Nizozemsko a severozápadní Francii. Moderní holandštinu a vlámštinu však dělí jen drobné rozdíly ve výslovnosti.

---

Říše desáté Múzy – Filmové ozvěny

I ve filmovém světě se prolínají obě Ulenspieglovy podoby: šašek a hrdina. Nejvíce bychom našli krátkých snímků. První z nich se zrodil v hitlerovském Německu: „Wie Eulenspiegel sich einmal erbot, zu fliegen“ (1936). Působí paradoxně, že jeho hrdina (dle středověkého vzoru „hrubozrnný žertéř“) se o několik let později stane zosobněním protinacistického odboje (dle de Costerova vzoru „revoltující šprýmař“). Další lehké paradoxno: deset let po válce vznikl ve francouzskovýcho­doněmecké kooprodukci velkofilm „Les aventures de Till l’espiégle“ s nezapomenutelným Gérardem Philipem (1956); stejně jako holandský televizní „Uilenspiegel“ (1973) vycházel z de Costerova eposu. Následoval „Till Eulenspiegel“ pro změnu zasazený do časů selské války (NDR – 1974). Sovětská „Legenda o Tile“ (1976), opět adaptující román, je opus obdivuhodný uměleckými kvalitami a více než pětihodinovou délkou. Nejmladší „Till Eulenspiegel“ (Belgie/SRN –2003) obohatil de Costerův příběh mluvícím magickým zrcadlem, alchymistou – a animací v rodinném stylu.