Pravěký členovec Hibbertopterus patřil do příbuzenstva dnešních štírů, i když se jim na první pohled moc nepodobal. Neměl typická klepeta ani ocas s jedovým bodcem. Strach by nám ale asi stejně nahnal. Dorůstal délky 1,6 metru a měl tělo široké kolem metru. Naštěstí žil před 330 miliony lety a dávno vyhynul. Jeho neúplné fosílie vědci znají od roku 1831 ze skotských pískovců v kraji West Lothian.

Hibbertopterus byl celkem neškodný. Žil ve vodě a velkou a pohyblivou kořist, např. obojživelníky nebo plazy, nelovil. Základ jeho jídelníčku tvořili vodní živočichové, především červi a hmyz, které si zvláštními výběžky naháněl k tlamě. Zřejmě ale mohl aspoň na čas pobývat i na souši. Svědčí o tom nález britského paleontologa Martina A. Whyta z University of Sheffield, který narazil ve skotských karbonských pískovcích na stopu zanechanou hibbertopterem na pravěké písčité pláži. Šest nohou a mohutný trup vyryly v písku asi metr široký koridor, který se do dnešních dní zachoval v délce asi 6 metrů.

Martin Whyte se zabývá studiem stop dinosaurů, a tak mu při pohledu na pískovcový blok bylo okamžitě jasné, že se dívá na stopy pravěkého tvora. Z okruhu „podezřelých“ snadno vyloučil plazy a obojživelníky, protože otisk zanechal tvor se šesti nohama. Nakonec došel Whyte k závěru, že stopy mohl zanechat jen Hibbertopterus. Stopy nevznikly ve vodě, ale na souši a Whyte připouští, že obří škorpion mohl opustit vodní živel. Možná ale jen na chviličku, například když si krátil cestu z jedné tůně do druhé přes písčinu. Někteří badatelé spekulují, že Hibbertopterus vylézal na břeh k námluvám. „Tuhle domněnku ale nemůžeme podložit žádným hmatatelným důkazem,“ řekl Martin Whyte.