ELIXÍR MLÁDÍ ZATÍM NIKDO NEVYNALEZL, ALE POČÍTAČOVÍ EXPERTI SLIBUJÍ VYDATNOU NÁHRAŽKU. NESMRTELNOST VIDÍ JAKO VELKOU ŠANCI UŽ PRO DNEŠNÍ MLADOU GENERACI.

Většina diváků odcházejících z divadelního představení Čapkovy „Věci Makropulos“ si pohrává s myšlenkou, že nesmrtelnost nemusí být nutně tak špatná, jak to tvrdí staletým životem znechucená Emilia Marty. Elixír mládí zatím nikdo nevynalezl, ale počítačoví experti slibují vydatnou náhražku.

BUDEME HLOUPĚJŠÍ NEŽ PLAY STATION 5?

Ian Pearson, který vede futurologickou sekci v britském telekomunikačním gigantu BT, ohlašuje nesmrtelnost na rok 2050. V té době sice ještě nebudeme umět zabránit úmrtí lidské tělesné schránky, ale vědomí zachráníme tím, že je „natáhneme“ do počítače. Naplní se vize o smrtelném těle a nesmrtelné duši – alespoň do chvíle, než někdo zformátuje harddisk – a církev k tomu asi bude nucena svolat koncil. Ian Pearson je vzděláním matematik. Čtyři roky pracoval pro armádu, když vyvíjel naváděcí systém řízených raketových střel, a následujících dvacet roků strávil výzkumem v oboru telekomunikací a kybernetiky, především konstruováním sítí.

Nesmrtelnost vidí jako velkou šanci už pro dnešní mladou generaci. Optimismus čerpá z prudkého rozvoje počítačů. „Dnešní Play Station má jedno procento výkonnosti lidského mozku,“ vysvětluje Pearson. „To je srovnatelné s výkony superpočítačů před 10 lety. Play Station 5 by mohla výkonem lidský mozek dostihnout.“ Zatím nikdo neví, jak by se obsah lidské mysli do počítače převedl. To je závažný technický problém, který teprve čeká na rozřešení. Pearson je nicméně přesvědčen, že už někdy kolem roku 2020 budou k dispozici počítače s vlastním počítačovým vědomím a emocemi. Výkonem lidský mozek dokonce předčí. Do takového počítače už by se lidská mysl nejspíše vešla se vším všudy.

A kde bere Pearson jistotu, že se bude vývoj informačních technologií ubírat právě tímto směrem? „Zdaleka ne všichni se mnou souhlasí,“ říká Pearson. „Ale hlavním motivem je vývoj počítače, který má emoce. Když letíte letadlem řízeným počítačem, chcete, aby se počítač bál spadnutí letadla aspoň tak, jako se ho bojíte vy. Počítač musí udělat všechno pro to, aby se letadlo udrželo ve vzduchu až do chvíle, kdy s ním bezpečně přistane na zemi.“ Jako člověku, jenž si na chleba vydělává v oboru telekomunikací, se Pearsonovi zajídají systémy, kdy vás neosobní hlas žádá, abyste „zmáčkli jedničku, když chcete vědět to“ a „zmáčkli dvojku, když se chcete dozvědět ono“. Pearson sní o inteligentních a citlivých robotech, kteří s vámi všechno hezky „lidsky“ proberou.

Nejdřív se prý ale musí celé lidstvo dohodnout, jestli vůbec povolí vývoj počítačů, které by člověka v IQ testech strčily do kapsy. Jak se dá usoudit z bezpočtu analogických situací, i kdyby si svět na půdě OSN odhlasoval, že se do vývoje a výroby takových počítačů nepustí, nakonec se stejně najde někdo, komu bude stát porušení mezinárodních dohod za to.

VYMAZÁNÍ DAT JAKO VRAŽDA?

Ukládání lidské mysli do počítačů a následný elektronická posmrtná existence změní od základů už období našeho fyzického bytí. Zřejmě přehodnotíme vztah k eutanázii -tedy dobrovolnému ukončení života těžce nemocných rukou lékaře – protože budeme rozhodovat jen o smrti těla, a nikoli „ducha“. Budeme zvažovat, zda zachovat na počítačovém médiu osobnost zločince odsouzeného k trestu smrti. A pokud mu dovolíme počítačovou nesmrtelnost, pak se budeme muset dohodnout, za jakých podmínek bude jeho zločinecká mysl komunikovat s ostatními počítačovými nesmrtelnými nebo vnějším světem. Neměl by být v určité izolaci? Neměl by mu být odepřen přístup k některým informacím? Neměla by být jeho mysl uzavřená v jakémsi počítačovém vězení? Na jak dlouho? A povolíme jí „podmínečné propuštění z výkonu trestu“?

Zkomplikuje se i definice hrdelního zločinu vraždy. Co když pachatel před usmrcením těla přehraje mysl oběti na počítačové médium? Budeme jeho čin hodnotit jako dokonanou vraždu? Nebo si tento termín ponecháme v záloze až pro vymazání „duše“ z počítače? Pearson připouští, že zpočátku nebude počítačová nesmrtelnost lacinou záležitostí. Budou si ji dopřávat boháči asi tak, jako si dnes výstřední pracháči platí výlet do vesmíru. Řadoví smrtelníci přijdou na řadu, až celá technologie zlevní – podle Pearsona někdy kolem roku 2075 až 2080.