VZLÉTLA PRVNÍ VLAŠTOVKA Z POČETNÉHO HEJNA „LÉTAJÍCÍCH POČÍTAČŮ“, KTERÉ BY V SOBĚ MĚLY KOMBINOVAT ŘADU ÚŽASNÝCH SCHOPNOSTÍ. KROMĚ LETU BY JIM MĚL BÝT VLASTNÍ I KOORDINOVANÝ POHYB V HEJNECH ČI ROJÍCH, V JAKÝCH LÉTAJÍ PTÁCI NEBO VČELY.

LÉTAJÍCÍ WEB

Ve Velké Británii vzlétl 70 gramů těžký prototyp helikoptéry. To by jistě nebylo nic neobvyklého, kdyby tato helikoptéra zároveň nefungovala jako webové stránky v bezdrátově propojené počítačové síti. Pro sestrojení „létajícího webu“ nepotřebovali vědci žádnou technickou „specialitu“. Postavili jej ze součástek běžně dostupných v obchodech s elektronikou a výpočetní technikou.

Owen Holland z University of Essex, šéf projektu nazvaného UltraSwarm, začal tím, že si koupil dětský funkční model helikoptéry. Vybavil jej lepším motorem, dvěma bateriemi, počítačem, bezdrátovou komunikační technologií a malou barevnou videokamerou.

Baterie stačí na chod harddisku o kapacitě 64 megabytů a na ukládání 4 megabytů informací do přídavné paměti. Účastníkům Sympozia o rojové inteligenci, které se konalo v červnu 2005 v kalifornské Pasadeně, předvedl Holland svůj výrobek při tříminutovém letu. „Létající počítač“ fungoval i ve vzduchu jako webová stránka projektu UltraSwarm. Zájemci se na ni mohli připojit bezdrátovým komunikačním systémem.

MALÍ, ALE ŠIKOVNÍ

Vzlétla první vlaštovka z početného hejna „létajících počítačů“, které by v sobě měly kombinovat řadu úžasných schopností. Kromě letu by jim měl být vlastní i koordinovaný pohyb v hejnech či rojích, v jakých létají ptáci nebo včely. Budou obdařeny skupinovou inteligenci a data by měly sdílet bezdrátovou komunikací. Zároveň se budou dělit o jednotlivé úkony při řešení složitějších úkolů. Výslednou pracovní kapacitou se vyrovnají špičkovým superkomputerům.

„Znamená to, že si roj těchto létajících počítačů poradí súkolem, který je nad síly každého člena roje,“ vysvětluje Owen Holland. Už dnes se používají létající stroje nabité výpočetní technikou například pro průzkum terénu. Tato letadla křižují sem a tam nad krajinou a pořizují snímky. Pro kompletaci map a detekci podezřelých cílů potřebují výkonné počítače a ty se nevejdou do kapsy. Výsledkem je monstrum, které jen stěží unikne pozornosti těch, kdo si sledování dané oblasti z nejrůznějších důvodů nepřejí, např. drogových mafií bránících se leteckému průzkumu polí sopiovým mákem nebo teroristů skrývajících své výcvikové základny.

Pokud použijeme pro stejný úkol malý létající stroj, dostáváme se do potíží se zpracováním získaných dat. Stroj neunese počítač spotřebným výkonem a je závislý na pozemním zařízení, které nasbíraná data kompletuje a vyhodnocuje. Čilá komunikace sřídícím centrem představuje obrovskou slabinu celého systému, protože přenos dat lze úspěšně rušit.

Východisko z této situace nabízejí roje malých létajících počítačů vybavených ke sběru i vyhodnocování dat. Určenou oblast prozkoumají mnohem rychleji než jedno jediné velké „počítačové letadlo“. Pokud si dokážou vyměňovat data a dělit se o práci při jejich zpracování, mohou pracovat samostatně bez spojení se zemí a pohybovat se díky tomu nad zkoumaným územím celkem nepozorovaně.

AŽ PŘIJDE ROJ

Vědci z Hollandova týmu teď chtějí vyrobit více podobných „létajících počítačů“ a každému dát vlastní IP adresu. Pak by počítače mohly zkoušet vzájemný bezdrátový dohovor. V roce 2006 se Hollandův „roj“ rozroste na čtyři létající jednotky. Početnější hejno by mělo v rámci projektu UltraSwarm vzlétnout během čtyř let.

Zcela jistě se stáváme svědky nesmělých prvních krůčků technologie, která může změnit svět. Z koncepce stávajícího projektu čouhá vojenské využití jako příslovečná sláma z bot venkovského chasníka. Počítačové roje by ale zcela jistě našly i civilní využití, například pro záchranné akce v nepřístupném terénu nebo pro řízení městské dopravy. Je ale jasné, že jen málokdo je schopen nasypat do projektu s krajně nejistým výsledkem tolik peněz jako armáda.

Dalším logickým krokem bude miniaturizace létajících prvků roje. Jak daleko zajde? Pokud by se dostala až do oboru nanotechnologií, ocitli bychom se nepříjemně blízko Crichtonově vizi z románu Kořist, kde roje nanorobotů vybavené kolektivní inteligencí došly k závěru, že nejsnazší kořistí je ten, kdo je vyrobil – tedy člověk.