SPOTŘEBITELÉ BIOPOTRAVIN LŽOU A KRADOU

Profesorka marketingu Nina Mazarová z University of Toronto spolu s kolegou Chen-Bo Zhongem provedli tři experimenty, nad jejichž výsledky vyznavači biopotravin dvakrát nejásají. V prvním vědci nechali dobrovolníky z řad studentů hodnotit lidi podle toho, zda kupují biopotraviny a ekologicky šetrné výrobky, nebo zda se živí konvenčními potravinami a ekologicky šetrné výrobky ignorují. Uživatelé biopotravin a ekologicky šetrných výrobků dosáhli lepšího hodnocení. Studenti je považovali za nezištnější, slušnější a ochotnější ke spolupráci.

Druhý experiment ukázal, že je to mylný dojem. Dobrovolníci dostali 25 dolarů na nákup potravin. Polovina nakupovala biopotraviny, druhá půlka konvenční potraviny. Následně byla prověřena nezištnost všech dobrovolníků počítačovou hrou. Konzumenti biopotravin se chovali při hře sobečtěji než dobrovolníci, kteří nakoupili konvenční potraviny.

Ve třetím pokusu dobrovolníci opět vyrazili na nákupy a do košíku si zase dávali buď jen „bio“, nebo jen konvenční potraviny. Následně byli všichni podrobeni testu, v kterém řešili na počítači jednoduchou úlohu. Za každou správnou odpověď dostali malou částku. Předtím však absolvovali „tréninkové kolo“, při kterém jakoby nechtíc zjistili, že se test dá „ošidit“ a odměnu lze získat i za chybnou odpověď. Odměnu za řešení testu si vybrali z drobných v obálce položené u počítače. Dobrovolníci čelili dvěma pokušením. Mohli si švindlem zajistit vyšší výhru a navíc mohli vzít z obálky víc peněz, než kolik jim náleželo.

Nákupčí konvenčních potravin při plnění úloh nefixlovali. Dobrovolníci nakupující biopotraviny si podvodem vylepšili výsledky v průměru o čtvrtinu. Ti, co kupovali konvenční potraviny, uzmuli z obálky navíc v průměru 8 centů. Ti, co kupovali biopotraviny, ukradli o 40 centů více.

GLOBÁLNÍ OTEPLENÍ SE „ZADRHLO“

Klimatolog Jeff Knight z Met Office Hadley Centre v britském Exeteru a jeho kolegové zjistili, že vývoj globálních teplot nesvědčí o postupujícím oteplení. Od roku 1999 do roku 2008 zaznamenali vzestup teploty o 0,07 °C. Když provedli korekci, která odstranila vlivy „výstřelků“, jako je klimatická anomálie El Niňo, pak se změna globální teploty za posledních deset let rovnala nule. Prognóza Mezivládního panelu pro klimatické změny předpovídá za stejnou dobu nárůst teplot o 0,2 °C.

Skupina z Hadley Centre je přesvědčena, že odhalila příčiny desetileté stagnace globálního oteplení. Je to příslovečná „výjimka potvrzující pravidlo“. Vědci prohnali potřebná data desítkou modelů předvídajících vývoj klimatu v 21. století a zjistili, že i když toto století skončí teplotou o plné 2 °C vyšší, než jaká vládla na Zemi na jeho počátku, může dojít k desetileté stagnaci globálních teplot hned několikrát.

Simulace také ukázaly, že stabilizace teplot na dobu delší než 15 let je krajně nepravděpodobná. Vědci proto předpokládají, že se během několika nejbližších let oteplení zase vrátí do vyjetých kolejích. Hadley Centre dokonce varuje, že jestli nepodnikneme rázné kroky ke snížení emisí skleníkových plynů, ohřeje se Země o 4 °C už do roku 2050.

PŘIŠLI JSME O ŠIMPANZÍHO PŘEDKA

Objev částečně dochované kostry tvora označovaného jako Ardipithecus ramidus staré 4,4 miliony roků mění podle amerického antropologa Tima Whitea zcela zásadně náš náhled na evoluci člověka a jeho nejbližších příbuzných. Čím dál do minulosti, tím více se měli naši předci podobat dnešním lidoopům, především pak šimpanzům.

Vědci předpokládali, že před 5 až 7 miliony roků žil společný předek lidí a šimpanzů, který nesl celou řadu znaků typických pro současné šimpanze. Zjednodušeně řečeno, byli jsme přesvědčeni, že člověk prodělal za těch 5 až 7 milionů roků revoluční proměnu, zatímco šimpanzi se zase až tak moc nezměnili. „Ardipithecus ramidus tyto předpoklady vyvrací,“ píše na stránkách prestižního vědeckého týdeníku Science americký antropolog. Tvor, který žil před 4,4 miliony roků, už by se měl hodně podobat šimpanzům.

Ardipithecus se však liší od šimpanzů chrupem, obličejovou části lebky, uzpůsobením k chůzi a mnoha dalšími rysy. Rozdíly jsou tak výrazné, že to Tima Whitea dovedlo k přesvědčení, že člověk nikdy neměl ve svém rodokmenu tvora podobného šimpanzovi. Společný předek člověka a šimpanze stál kdesi mezi lidmi a lidoopy. Šimpanzi prodělali během posledních 5 milionů let evolucí stejně razantní anatomické změny jako my lidé.

KARKULKA MÁ AFRICKÉ KOŘENY

Pohádku o Karkulce zná v různých obměnách celý svět. V Číně nahradil vlka tygr. Pro obyvatele Iránu je těžko představitelné, aby malá dívka cestovala sama, a tak je hrdinou pohádky malý chlapec – jakýsi Karkulák.

Obvykle je za místo zrodu pohádky „O Červené Karkulce“ považována Francie, kde ji v 17. století zapsal Charles Perrault. Od tohoto francouzského spisovatele ji v 19. století „opsali“ bratři Grimmové a od nich pak armáda dalších pohádkářů. Kulturní antropolog Jamie Tehrani z Durham University posbíral po celém světě pětatřicet verzí pohádky „O Červené Karkulce“ a k odhalení jejich vzájemné „příbuznosti“ využil podobnou metodu, s jakou evoluční biologové rekonstruují vývoj pozemských organismů.

Vyšel z předpokladu, že podobné příběhy se od sebe oddělily nedávno a že pohádky, jež se liší víc, mají za sebou delší samostatný vývoj. Tehrani tak vytvořil evoluční strom pohádky „O Červené Karkulce“. „Evolučně“ nejstarší verze pohádky o Karkulce pocházejí z Afriky, např. z Nigérie. Tyto příběhy mají blízko k pohádce „O neposlušných kůzlátkách“.

Ostatně i česká „Červená Karkulka“ má s příběhem „O neposlušných kůzlátkách“ mnoho společných rysů. V obou vystupuje vlk, který se maskuje, aby pronikl mezi nevinné hlavní hrdiny příběhu. Jednou používá babiččin čepec, podruhé napodobuje „tenký hlásek“ matky kozy. K evropským pohádkám o Karkulce vede vývojová linie z Afriky přes Irán. Druhou vývojovou větev představují pohádky o Karkulce z Japonska, Číny, Koreje a Barmy.