Angel: Jsou tři věci, které nedělám. Neopaluju se, nerandím a nezpívám na veřejnosti.

Vítáme vás u poslední části seriálové série. Možná by při téhle příležitosti stálo za to napsat, proč se vlastně seriály tolik zabýváme. No, když vypustíme vysvětlení „protože se nám líbí“, tak se nakonec dobabráme k zjištění, že seriály se staly poslední baštou „inteligentní komerce“. Jak toho má divák víc nakoukáno, je pro něj stále těžší najít něco, co by ho dokázalo překvapit a uspokojit (ne, nemluvíme o pornu). Zvlášť tristní je to u filmu. Na jedné straně máte dramata o homosexuálních kovbojích a jiných zkrachovalcích a na druhé straně věci, které jsou sice vizuálně úžasné, ale od první minuty přesně víte, jak to dopadne a kdy kdo co řekne (což ostatně platí i pro ty filmy o homosexuálních kovbojích). Filmy jsou příliš drahé, aby se riskovalo.

Musejí oslovit buď masového diváka (čili být co nejjednodušší), nebo oslovit diváka estéta… a v tom případě to zase bude o vnitřních pochodových cvičeních a nebudou v tom vystupovat chlápci s raketomety přes rameno.

Inteligentní akční film? Nenechte se vysmát.

Takže když chcete někoho, kdo dokáže vyprávět dobrý dobrodužný příběh, když chcete kráčet cestou, u které netušíte, kam vás zavede a co na vás vybafne za rohem, tak nezbývá nic než oddat se do náručí televizní obrazovky. Ale ne české.

U nás je stále televizní území okupováno telenovelami, a když už se něco slušného procpe, je to většinou pouštěno ve čtyři hodiny ráno nebo naopak někdy dopoledne, aby to nedejbože někdo neviděl. Navíc má u nás seriál pro dospělé postavení asi jako šprt na škole – herci i překladatelé soutěží, kdo ho víc dokáže zrubat.

Dokonce i HBO zničilo Deadwood šílenou cenzurou a vypuštěním všech sprostých slov (které tvoří polovinu dialogů)… a člověk se nediví, že se u nás Buffy nechytla, když slyší, jak herci znuděnými hlasy odříkávají repliky, které byly (předtím, než je někdo přeložil) vtipné.

Ale dost stížností. Celé tohle mělo za účel ukázat, že tam někde, uvnitř televizní obrazovky, je život a že není od věci si občas nějaký seriál vyzkoušet. (Ale pro jistotu radši na DVD.) A teď už vzhůru k poslednímu jménu v naší sbírce.

DAVID GREENWALT

Angel: Moji rodiče byl skvělí. Chutnali jako kuře.

David Greenwalt je jedním z mužů ve stínu. Možná taky proto píše to, co píše.

Narodil se roku 1949 v Los Angeles, což je u člověka, co dělá do filmu, výhoda, protože to má blízko do práce. Je to jeden z mála scenáristů, kteří si svůj žánr osahali i teoreticky a vystudovali uměleckou školu. Ovšem vzdělání u filmu nikoho nezajímá -důležité je, jak ten člověk umí psát.

Což Greenwaltovi šlo docela dobře, děkujeme za optání, takže už roku 1981 měl za sebou první scénář k celovečernímu filmu. Ten film se jmenoval Utilities a mám pocit, že o téhle komedii nikdo nikdy neslyšel…, i když v něm hrál hlavní roli Robert „Připoutejte se prosím!“ Hays. O chlup úspěšnější byla další komedie Class a ještě úspěšnější předchůdce Honby za diamantem – Americký snílek. Takže čtvrtý film, Secret Admirer, si už režíroval sám. A pak, když se dostal takhle na vrchol, přešel do televize.

O téhle prudké změně skupenství se David Greenwalt vyjadřuje takhle: „Jako spousta mých kolegů, i já jsem začal fušovat do televize hlavně proto, že to bylo celkem snadné a že byl okamžitě vidět výsledek. Ale dřív, než jsem se nadál, jsem byl do televize zamilovaný. Hlavně proto, že v americké televizi je scenárista králem. Na rozdíl od filmu neztrácí kontrolu nad svými dílem protože dost často pracuje i jako producent celého seriálu.“

Buffy: Chtěla tě zabít!

Angel: To bylo jen volání o pomoc.

Buffy: Volání o pomoc je, když někdo říká „pomoc“ hodně nahlas.

Když si uvědomíte, že u filmů většinou z původního scénáře nezbude ani věta a přepisuje to tolik lidí, že nakonec nikdo ani neví, kdo to vlastně na začátku napsal, nemůžete se divit, že se Greenwalt pustil do psaní a produkování seriálů. Začínal v seriálu o náctiletém geniálním chirurgovi Doogie Howser, M. D., což zní to sice jako kravina, ale není – je to legendární záležitost, pod kterou jsou podepsaní lidé jako Steven „Police New York“ Bochco a David E. „Ally McBealová“ Kelley. Další úspěšnou řadou, na které se Greenwalt podílel, byla detektivní série The Commish, ve které měl hlavní roli dobrosrdečného policajta Michael Chiklis, který momentálně exceluje v roli naprosto nedobrosrdečného policajta v seriálu Shield: Policejní odznak. Greenwalt si taky na díl zaskočil do seriálu, o kterém jsme psali minule – Akta X (epizoda ze čtvrté sezony, Synchronie) a vyrukoval s vlastní sérií jménem Profit, jejíž notně sociopatický hrdina pracoval v úspěšné firmě, manipuloval s lidmi a bydlel v papírové krabici. I když měla tahle hodně temná záležitost velký úspěch u kritiků, tak divácky se zrovna moc nechytla a po roce skončila.

Angel: Byla to jedna z Cordeliina týmu. Lidi jim říkali Cordetky. Skupina holek z bohatých rodin, které ovládaly střední školu a rozhodovaly, kdo bude oblíbený a kdo ne. Něco jako sovětská tajná policie…, kdyby se sovětská tajná policie víc zajímala o boty.

Psal se rok 1996 a David Greenwalt četl pilotní díly k televizním seriálům, aby věděl, kam by se měl nechat jít zaměstnat. A přečetl si věc, která se jmenovala Buffy, the Vampire Slayer (pardon, ale nepošpiním si monitor tím, že bych na něj napsal český název).

„Byl to ten nejlepší pilotní díl, který jsem četl – a tím nemyslím jen v tom roce. Byl to jeden z nejlepších scénářů, které jsem vůbec kdy četl. Jak mohla být věc s tak divným názvem tak dobrá? Musel jsem okamžitě poznat chlápka, co to napsal.“ A tak se setkal s Jossem Whedonem a od toho už byl krok, aby začal dělat na Buffy. Dělal na ní tři roky a měl na starosti většinu dílů s upírem Angelem…, ale on sám si uvědomoval, že je v seriálu pátým kolem u vozu a že si Joss Whedon vystačí docela sám.

A Greenwalt chtěl víc. Takže když už bylo jasné, že se zrodil kult, dohodli se s Whedonem a David Greenwalt dostal jednu z hlavních postav, aby si kolem ní (samozřejmě pod dohledem a za asistence Josse Whedona) vystavěl vlastní seriál. Samozřejmě, tou postavou byl upír Angel, masový vrah, který díky staré kletbě získal zpátky lidskou duši.

Žena (poté, co jí Spike zachrání život): Děkuju! Děkuju! Ta věc mě chtěla zabít!

Spike: A cos čekala? Sama v týhle čtvrti… skoro bych ti sám zlomil vaz, ty krávo.

Žena: Cože?

Spike: No vážně, kterej debil by chodil v lodičkách do temných uliček? Uděláš dva kroky a zlomíš si zatracenej kotník. Angel je jeden z mála skutečně úspěšných a kvalitních „spin-offů“…, a to především proto, že se nesnaží kopírovat originál. I když má všechny klady Buffy – originální práci s neoriginálními schématy, sympatické postavy, vývoj charakterů a humor, tak ve srovnání s Buffy je Angel mnohem dospělejší a temnější. Ze zdánlivě idylického Sunnydale se seriál přestěhoval do Los Angeles a zachmuřený upír se tu pustil do práce coby soukromý detektiv. Nepřestěhoval se ale sám. Spolu s ním se přestěhovala i školní mrcha Cordelie Chaseová a neúspěšný „watcher“ Wesley Wyndam-Pryce. Posléze se k nim přidal i Angelův upírský konkurent a souputník Spike. Z Buffy tam zavítala i upírka Harmony, což je taková na hemoglobinu závislá verze Opravdové blondýny. Taky sérii navštívila Angelova stará láska Darla a druhá polovina takových normálních upírských zabijáků, šílená Dru.

Ale spousta populárních postav vznikla už přímo pro Angela. Kromě upírobijce Charlese Gunna je to zelený a lehce přihřátý démon Lorne, jinak zpěvák a majitel karaoke baru, který ze zpěvu dokáže vyčíst vaši budoucnost. Ten tam byl původně jen proto, aby se mohli hrdinové zesměšňovat falešným zpěvem…, ale postupně se stal nepostradatelným členem týmu. Stejně tak Fred Burklová, angelovská odpověď na Willow z Buffy – prostě mírně trhlá, milá a skrz naskrz pozitivní osoba.

Cordelia: Jsi mnohem chytřejší, než vypadáš. Samozřejmě, může to být i tím, že vypadáš jako idiot.

Opět budeme citovat Greenwalta: „Kdyby si Joss Whedon na vejšce pořádně zašukal, měli bychom o několik skvělých seriálů méně. Buffy byla o bolestech dospívání… hlavně jeho. Tak jsem si říkal, že tohle šou bude lehčí. Je to Angelovo šou, bude temné a bude se odehrávat v nějakém velkém zlém městě. Původně jsme to plánovali jako ryzí detektivní seriál, ve kterém bude hlavní hrdina každý týden řešit nějaký záhadný případ…, jenže jakmile jsme se do toho pustili, uvědomil jsem si, že jsem se spletl.

A že bychom se měli spíš soustředit na postavy a pořádně jim jít pod kůži.

Nejzajímavější na seriálu je, že můžeme sledovat, co se děje s postavami, které známe a máme rádi. A výhoda a neštěstí televize je, že máme dvaadvacet hodin na rok – to je jako obrovský román. Během té doby se můžete pořádně obout do postav, můžete je nechat růst a vyvíjet se.

Jedna z věcí, která se mi líbila na práci s Jossem, bylo právě to, jak se jeho postavy mění a rostou. Buffy a Angel se do sebe zamilují, ona zjistí, že je upír, vyspí se spolu, on se změní zpátky v zabijáka… a tak dále, až se nakonec Angel odstěhuje. Je to jako v normálním životě, přímý protiklad toho, opakovat stejná schémata každý týden, pořád dokola a dokola, až do úplného zblbnutí.“

Kate Lockley: Caffrey spáchal sebevraždu?

Spivey: Stává se.

Kate: Střelil se zezadu do hlavy?

Zabalil se do igelitu a zamknul se v kufru auta?

Spivey: Měl depresi.

Angelovi skutečně chvíli trvalo, než si našel vlastní tvář. Zatímco Buffy stála na dospívání a problémech s tím spojenými, tak Angel už dospělý byl… a to hodně dlouho. Takže hlavním leitmotivem celého Angela bylo zlo ukryté v hlavním hrdinovi. Jeho cesta za napravením minulých činů. Není snadná… a častokrát ho vede cesta k odpuštění k tomu, že provádí ještě horší věci. Angel se stále pohybuje na hraně, a jak už jsme psali dříve, dost často z ní padá. Navíc je tenhle hrdina zajímavý tím, že v podstatě neexistuje. Angel je kletbou nasazená svěrací kazajka pro maniakálního zabijáka Angeluse… a bylo tradicí seriálu, že se Angelus alespoň jednou za sezonu objevil a trochu si užil. A představitel hlavní role, David Boreanaz, taky.

Protože zatímco Angel je spíš introvertní typ, který se neustále hlídá, Angelus je naopak extrovertní Hannibal Lecter – parchant, který si to pořádně užívá.

Angel: Doyle, já se nechci dělit o své emoce. Nechci se otevírat. Chci najít toho chlapa, co zabil Tinu, a podívat se mu do očí.

Doyle: A co pak?

Angel: Pak se s ním podělím o své emoce.

Zatímco v Buffy měl Angel post tajemného, romantického a trochu nebezpečného milence, tak ve svém vlastním seriálu se musela postava nutně trochu rozrůst. Daleko víc se dozvídáme z jeho minulosti, ale i o jeho charakteru. Angel už není jen temný a zachmuřený, ale i docela pozér, trochu infantilní, malicherný, škrt, bezradný ve styku s opačným pohlavím a s lidmi vůbec.

Koneckonců, je to stvoření temnot, tak se od něj nečeká, že bude muset vést zdvořilostní konverzace. Navíc má trochu problémy s technikou, takže kupříkladu poté, co se mu podaří po dlouhém úsilí holýma rukama prorazit ocelové dveře, aby včas varoval svůj tým, čeká ho místo potlesku jen nechápavý dotaz, proč jim sakra místo toho nezavolal mobilním telefonem, který má v kapse. Zatímco v Buffy je jako postava z románu Ann Riceové, tak v Angelovi se z něj autoři nebojí udělat komickou figurku. Nutit ho tancovat disko nebo neuvěřitelně falešně zpívat v karaoke baru.

Spike (sleduje Angela, který právě zachránil dívku před upíry, a dabuje jejich neslyšený dialog): „Jak ti jen mám poděkovat, ty záhadný a temně oděný noční přízraku.“ Není třeba, krásná dámo, vaše slzy vděčnosti jsou pro mě dost velkými díky. Víte, kdysi jsem byl zlý upír, ale láska a ošklivá kletba mě odzubily. Teď jsem jen velký plyšák se špatným chrupem. Ne, nešahat na vlasy! Nikdy nešahat na vlasy!“ Ale musí být přece nějaký způsob, jak bych mohla projevit svou vděčnost?“ Ne, pomáhat potřebným je má práce… a pak vyvolat sexuální napětí a zmizet jako dým. To je mi dostatečnou odměnou.“ Chápu. Můj bratranec je taky gay.“ Již neříkejte víc. Zlo je stále kolem a mně začíná docházet ten buzerantský gel na vlasy, který tak miluji. Rychle do Angelmobilu, běžme!?“

Od prvních nesmělých sezon se seriál stále zlepšoval. Osobně považuji za nejlepší čtvrtou sezonu, která je celá složena z jednoho dlouhého příběhu, ve kterém hrdinové bojují s bohyní Jasmine (sexy Gina Torresová -Firefly, Alias, 24), která chce Zemi zaplavit… láskou a mírem. A na rozdíl od všech amerických filmů, ve kterých je naprosto správné zničit cokoliv, co ohrožuje práva jednotlivce, i kdyby to mohlo zachránit tisícovky životů, je tady konec dost rozporuplný. Když hrdinům za likvidaci Jasmine přijdou poděkovat zástupci pekla na zemi, právnická firma Wolfram and Hart („Ale ona byla zlá!“ „Jasně, že byla zlá – chtěla mír a lásku. Hnus. Díky za pomoc.“), tak to není zrovna věc, která by zahřála u srdce.

Jenže stoupající temnota celého seriálu sice nadchla fanoušky, ale pro normální diváky to už bylo moc.

Takže se Angel pomalu začal propadat dolů v sledovanosti. Ani pátá sezona ho nezachránila…, a to i přesto, že do ní z právě skončivší Buffy přestoupila jedna z nejpopulárnějších postav vůbec – upír Spike.

Angel: Aby bylo jasno, naše láska je věčná. Máme spolu vztah.

Spike: Já s ní mám taky vztah.

Angel: To, že spolu spíte, ještě neznamená, že máte vztah.

Spike. Znamená…, pokud to děláte dost často.

I když byla Buffy o vývoji postav, tak v tomhle ji Angel trumfnul. Tady postavy procházely obrovskými (ale logickými) proměnami. Wesley Wyndam-Pryce, který v první sérii fungoval jako komická figurka, aby se postupně změnil v jednu z nejtemnějších a nejtragičtějších postav celé série. Stal se z něj osamělý noirový hrdina, který bez mrknutí oka udělá, co je nezbytné – a to i když musí zabít člena rodiny nebo zradit své kolegy. Dost postav nakonec prošlo i tou nejradikálnější změnou ze všech – smrtí. Angel byl takový seriálový vyhlazovací tábor a závěrečných titulků se z původních hrdinů série dožili jen dva… a z toho jednomu zbývalo tak deset minut života. A když počítáme, že ten jediný skutečně přeživší je technicky vzato už zhruba čtyři století mrtvý, tak je skóre nula. Co naděláte, Angel je zábavný, chytlavý, skvěle napsaný… ale poměrně temný seriál.

Gun: Mám plán.

Wes: Díkybohu. Jaký?

Gun: Oba umřeme hroznou a bolestivou smrtí, ty půjdeš do pekla a já do nebe, kde strávím věčnost ve společnosti Ježíška.

Pátou sezonou, i přes demonstrace a podpisové akce fanů, seriál skončil. Skončil i přesto, že mu sledovanost opět stoupla – byl příliš nákladný a světu vládly reality show. Ale musíme mu nechat, že skončil s plnou parádou a rozhodně v tom nejlepším. Poslední díl patří mezi televizní vrcholy.

Seriál skončil, ale Greenwalt ne. Ještě než skončil Angel, rozjel hned několik sérií…, bohužel žádná už nedosáhla úspěšnosti jeho největšího hitu. První seriál se nesl v duchu Akt X. Hlavním hrdinou byl kněz, pátrající po zázracích a snažící se zabránit chystanému konci světa. Přes na první pohled podivné a kýčovité téma to byl dospělý a nesentimentální seriál a opět vzbudil nadšení kritiků. Jenže se potvrdilo rčení, že dobré série umírají mladé, a Miracles skončily po pár dílech.

Podobně rychle skončil celkem průměrný pokus o superhrdinské téma – Jake 2.0. I když byl hrdina rychlejší, silnější a dokázal ovládat přístroje pouhou myšlenkou, nedokázal přinutit šéfy studia, aby tenhle projekt po prvním roce nezarazili.

Takže se uvidí, jestli bude mít Greenwalt štěstí do třetice, s ryzí scifárnou Surface, která se pro změnu inspirovala filmem Propast. V tomhle seriálu se hledá mimozemská inteligence nikoliv ve vesmíru, ale v mořských hlubinách. Doufejme, že se v tom David Greenwalt neutopí.

Spike: Nějaký plán?

Angel: Budeme bojovat.

Spike: Něco konkrétnějšího by nebylo? Angel: No… já osobně bych si chtěl zabít toho draka. Tak do práce.

(poslední věty seriálu Angel)